Kashrut

Kašrut je soubor židovských jídelních předpisů zakotvených v Tóře a doplněných o ustanovení přijatá rabínskými autoritami. Základem kašrutu jsou ustanovení obsažená v Tanachu. První z nich se týká rozdělení živočichů na čistá zvířata, která se mohou konzumovat, a nečistá, která jsou „hodna opovržení“ (viz Lv 11,3-27; Dt 14,4-8). Mezi zakázaná zvířata tak na příklad patří: vepř, kůň, osel, hlodavec, žralok, medvěd, jeseter, rejnok a úhoř.

Dalším důležitým ustanovením je zákaz požívání krve, která je podle židovské tradice „nositelkou života“ (viz Lv 17,10-14; Gn 9,4). Každé zvíře určené ke konzumaci tudíž musí být speciálním způsobem zabito a jeho maso zcela zbaveno krve (máčením ve vodě, nasolením apod.). Neméně významným jídelním předpisem je také zákaz míchání masitého a mléčného, který najdeme ve 2. knize Mojžíšově: „(…) Nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky.“ (Ex 23,19). Proto v košer domácnostech najdeme dvojí nádobí, dva dřezy a dvě lednice – jedno na masité pokrmy a druhé na mléčné.

Mezi zakázané potraviny, označované trejfe, kromě zakázaných zvířat patří i povolená zvířata v nepovoleném stavu (např. nemocná). Termínem parve se označují potraviny, které jsou takzvaně neutrální – čili mohou se jíst s masitými i mléčnými pokrmy – na příklad vejce povolených živočichů, očištěné ovoce a zelenina, nemléčné pečivo apod.

Košer potraviny, ale i restaurace, které při zacházení s potravinami dodržují zákony kašrutu, bývají označeny tzv. hechšerem, známkou vydávanou rabinátem nebo soudním dvorem (hebr. bejt din) na dobu určitou.