Mezuza

Hebrejské slovo mezuza původně sloužilo k označení veřejí, dnes se tento termín používá k označení schránky s biblickými texty, která se připevňuje na zárubně dveří do všech místností v domě či bytě, kde se jí a spí, a na vchody do dvorů.

Příkaz připevňovat schránku na veřeje dveří najdeme přímo ve verších, které jsou napsány na pergamenu a uschovány uvnitř mezuzy: „(…) A tato slova, která Ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci… Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,6 a 6,9).

Texty uschované v mezuze musí být podobně jako texty uvnitř tfilin napsány soferem (písařem) na pergamenu z rituálně čistého zvířete (viz kašrut). Na vnější straně pergamenu jsou napsána hebrejská písmena Šadaj, označující jedno z Hospodinových jmen.

Mezuza se umisťuje na pravou stranu zárubní ve směru vcházení do místnosti, bytu nebo domu, zhruba do dvou třetin jejich výšky, přičemž horní část mezuzy se nachází v diagonální poloze směrem dovnitř. Zbožní židé se mezuzy dotýkají pokaždé, když odcházejí nebo přicházejí domů.