Šofar

Šofar je beraní (v nouzi může být i kozlí) roh, který se používá při troubení o Vysokých svátcích (na Roš ha-šana a Jom kipur). Měl by být zahnutý, aby symbolizoval, že čím více se člověk pokořuje, tím více má zásluh.

V biblických dobách se šofar používal jako běžný prostředek komunikace mezi zemědělci a troubilo se na něj také při vojenské porážce nebo dobytí města (viz Joz 6). Někteří rabíni pak pomocí šofaru ohlašovali události veřejného charakteru, např. půsty, mor, neúrodu či obležení.

To, že se na Roš ha-šana troubí právě na beraní roh, odkazuje podle Mišny k události obětování berana namísto Izáka praotcem Abrahamem. Troubení na šofar tak připomíná Abrahamovu věrnost. Podle jiné tradice má troubení sloužit k probuzení lidí ze spirituální dřímoty, či jako symbol překonání zlých sil.

Dnes se ve většině židovských komunit na šofar troubí po čtení z Tóry v blízkosti bimy za použití tří druhů zvuků v triadickém uspořádání (hebr. zvaných tkia, trua a švarim).