Tu bu-švat

Název tohoto menšího svátku odpovídá přesnému označení dne, kdy se slaví, tedy 15. dne měsíce švat. V Mišně se o tomto dni hovoří také jako o Roš ha-šana le-ilanot neboli Novém roce stromů. Podobně jako je na Roš ha-šana rozhodováno o osudu lidí, tak i v tento den rozhoduje nebeský soud o tom, který strom padne, který bude zasazen a který ponese plody.

Protože stromy hrály významnou roli již v době osidlování starověkého Izraele, byl tento den tehdy stanoven jako den sváteční, vymezující konec období dešťů a začátek nového vegetačního období. S příchodem židovských osadníků do Erec Jisrael na konci 19. století byl význam svátku Tu bi-švat rozšířen o nový rozměr – stal se národním dnem životního prostředí zvaným Chag ha-ilanot (Svátek stromů). Každý rok se v tento den po celém Izraeli vysazují nové stromy.

Ačkoliv původně měla oslava tohoto svátku podobu připomínající pesachový seder, kdy se pojídaly různé druhy ovoce uspořádané do čtyř chodů, jimž předcházela pokaždé jedna sklenice vína, dnes by se na svátečním stole mělo nacházet alespoň sedm druhů plodin typických pro Izrael – ječmen, pšenice, vinné hrozny, datle, fíky, olivy a granátová jablka. V mnoha rodinách se proto dělá ovocný salát z několika druhů ovoce.